Ještě před pár lety bylo učňovské vzdělávání v očích veřejnosti často vnímáno jako „druhá volba“. Cesta pro ty, kteří „nezvládli“ gymnázium nebo maturitní obor. Dnes se ale situace začíná měnit. Řemesla zažívají renesanci – a s ní roste i prestiž odborného vzdělávání. Co za tímto obratem stojí? A jde o dočasný trend, nebo hlubší systémovou změnu?
Proměna trhu práce: nedostatek, který nelze ignorovat
Jedním z hlavních faktorů je dlouhodobý nedostatek kvalifikovaných řemeslníků. Firmy napříč sektory – od stavebnictví přes energetiku až po výrobu – hlásí, že nemají dostatek pracovníků s praktickými dovednostmi. Zatímco absolventů vysokých škol je relativně dostatek, kvalifikovaných instalatérů, elektrikářů, obráběčů či mechaniků ubývá.
Tento nesoulad mezi vzdělávacím systémem a potřebami trhu práce vede k paradoxu: řemeslné profese, které byly dříve podceňovány, se dnes stávají vysoce žádanými a často i velmi dobře finančně ohodnocenými. Rodiče i žáci si toho začínají všímat.
Konec mýtu „hlavně maturita“
Dlouhou dobu panoval ve společnosti silný tlak na dosažení maturity a ideálně i vysokoškolského titulu. Tento model byl spojen s představou lepšího uplatnění a vyššího společenského statusu. Realita dneška ale ukazuje, že samotný titul nezaručuje úspěch.
Zaměstnavatelé čím dál častěji hledají konkrétní dovednosti, zkušenosti a schopnost řešit praktické problémy. To jsou oblasti, ve kterých mají absolventi učňovských oborů často navrch. Změna myšlení probíhá pomalu, ale je patrná: důležitější než formální vzdělání začíná být to, co člověk skutečně umí.
Jedním z argumentů, který rezonuje zejména u rodičů, je stabilita. Řemeslné profese jsou obtížně nahraditelné automatizací – alespoň v krátkodobém horizontu. Zatímco některé administrativní nebo rutinní práce postupně přebírají algoritmy a umělá inteligence, kvalitní řemeslník zůstává nenahraditelný.
Navíc řemeslo nabízí i podnikatelské příležitosti. Mnoho absolventů si po několika letech praxe zakládá vlastní živnost nebo firmu. V prostředí, kde poptávka převyšuje nabídku, mají často velmi dobré vyhlídky.
Modernizace odborného vzdělávání
Dalším důležitým faktorem je proměna samotných škol. Učňovské obory už dávno nejsou jen o „dílnách a montérkách“. Řada škol investuje do moderních technologií – od CNC strojů přes 3D tisk a robotiku až po digitální simulace. Výuka se postupně přizpůsobuje realitě současného průmyslu.
Důležitou roli hraje také spolupráce se zaměstnavateli. Firmy se čím dál více zapojují do vzdělávání – poskytují vybavení, odborníky z praxe nebo přímo nabízejí studentům stáže a budoucí pracovní uplatnění. Tento model přibližuje výuku realitě a zvyšuje její atraktivitu.
Duální vzdělávání jako inspirace
Inspirací pro proměnu odborného vzdělávání je i zahraniční praxe, zejména v zemích jako Německo nebo Rakousko, kde má duální systém vzdělávání dlouhou tradici. Studenti zde kombinují výuku ve škole s praxí ve firmách, což jim umožňuje získat nejen teoretické znalosti, ale i reálné pracovní zkušenosti. Absolventi jsou tak zpravidla lépe připraveni na přechod na trh práce a dokáží pružněji reagovat na požadavky zaměstnavatelů.
V českém prostředí se podobné modely postupně rozvíjejí, a to především prostřednictvím spolupráce středních odborných škol s podniky, i když zatím nejsou plošně rozšířené. Přesto ukazují směr, kterým by se odborné vzdělávání mohlo ubírat. Podle Hospodářské komory ČR tento model napomáhá efektivnějšímu propojení teoretické výuky s praktickou přípravou ve firmách a rozvoji dovedností, které jsou klíčové pro uplatnění absolventů na trhu práce. Od 1. 1. 2026 je v českém právním řádu nově zakotveno duální praktické vyučování, a to na základě novely školského zákona, která umožňuje realizaci praktické výuky přímo u zaměstnavatelů.
Změna společenského vnímání
Prestiž povolání není dána jen výší platu nebo dostupností práce, ale i tím, jak je daná profese vnímána společností. V tomto ohledu dochází k pomalé, ale významné změně. Řemeslníci se začínají objevovat v médiích, na sociálních sítích i v různých popularizačních projektech. Mladí lidé vidí konkrétní příběhy úspěchu – řemeslníky, kteří jsou ve svém oboru špičkou, mají vlastní podnikání a dělají práci, která má smysl a viditelný výsledek. Tento posun je důležitý zejména pro žáky základních škol, kteří se rozhodují o své budoucí dráze. Vnímání „učňáku“ jako méněcenné varianty se postupně oslabuje.
Role škol a kariérového poradenství
Zásadní roli v této proměně hrají základní školy a kariéroví poradci. Právě oni mohou pomoci žákům i jejich rodičům nahlížet na odborné vzdělávání bez předsudků.
Kvalitní kariérové poradenství by mělo pracovat s individuálními předpoklady žáků, jejich zájmy i reálnými možnostmi uplatnění. Nejde o to „poslat někoho na učňák“, ale pomoci mu najít cestu, která mu bude dávat smysl a perspektivu. Důležitá je také spolupráce škol s regionálními firmami a institucemi, které mohou žákům přiblížit reálné pracovní prostředí.
Výzvy, které zůstávají
Navzdory pozitivnímu vývoji stojí odborné vzdělávání stále před řadou výzev, které brání jeho rychlejšímu rozvoji a vyšší atraktivitě. Mezi nejzásadnější patří nerovnoměrná kvalita škol a jejich materiálního vybavení – zatímco některé instituce disponují moderními technologiemi a úzce spolupracují s praxí, jiné stále fungují v podmínkách, které neodpovídají současným požadavkům trhu práce. Významným problémem je také nedostatek kvalifikovaných učitelů odborného výcviku, kteří by dokázali propojit teoretické znalosti s aktuálními zkušenostmi z praxe. Tito odborníci často nacházejí lepší finanční ohodnocení mimo školství, což situaci dále komplikuje.
Svou roli hrají i přetrvávající společenské stereotypy, které učňovské obory stále vnímají jako méně prestižní variantu vzdělávací dráhy. Tento pohled se sice postupně mění, ale u části veřejnosti – včetně rodičů i samotných žáků – přetrvává. S tím souvisí i nižší zájem některých skupin žáků o technické a řemeslné obory, ať už z důvodu nedostatečné informovanosti, nebo obav z náročnosti těchto profesí.
Řešení těchto problémů přitom není otázkou jednoho opatření, ale vyžaduje dlouhodobý a koordinovaný přístup. Klíčovou roli musí sehrát stát prostřednictvím cílené podpory a systémových změn, školy skrze inovace ve výuce a aktivní spolupráci s praxí, i samotní zaměstnavatelé, kteří mohou přispět nejen materiálně, ale i odborně. Pouze propojením těchto aktérů lze vytvořit prostředí, ve kterém bude odborné vzdělávání skutečně odpovídat potřebám současné společnosti i budoucího trhu práce.
Budoucnost: návrat, nebo nový začátek?
Otázkou zůstává, zda jde skutečně o „návrat“ řemesel, nebo spíše o jejich novou podobu. Moderní řemeslník dnes často pracuje s technologiemi, které by byly ještě před pár lety nepředstavitelné. Kombinuje manuální zručnost s digitálními dovednostmi, orientuje se v nových materiálech i postupech.
Možná tedy nejde o návrat do minulosti, ale o redefinici toho, co znamená být „řemeslníkem“ ve 21. století. Pro učitele to znamená hledat nové způsoby, jak propojit teorii s praxí a ukazovat žákům smysl učení. Pro rodiče otevřenost vůči různým vzdělávacím cestám a ochotu opustit zažité stereotypy a pro tvůrce vzdělávací politiky pak potřebu systematicky podporovat kvalitu a atraktivitu odborného vzdělávání.
Prestiž učňovských oborů se nemění ze dne na den. Ale signály jsou zřejmé: řemesla už nejsou na okraji zájmu. Naopak – stávají se jedním z klíčových pilířů budoucí ekonomiky i společnosti. A možná právě teď je ten správný čas přestat se ptát, zda je učňovské vzdělávání „dost dobré“, a začít se ptát, jak ho udělat co nejlepší.
Zdroj: Pražské školy