Veronika Svobodová je učitelkou 1. stupně na První jazykové základní škole v Praze 4 a vítězkou pražského kola ankety Zlatý Ámos pro školní rok 2019/2020. Věnuje se nejen učitelství, ale i vedení divadelních kroužků pro děti, vzdělávání učitelů a amatérskému divadlu.
Napadlo vás během studií, že byste se mohla jednou stát finalistkou Zlatého Ámose?
Rozhodně mě to nenapadlo. V tu dobu byl člověk teprve na začátku cesty, objevoval, co to vlastně znamená být učitel, a zjišťoval, jestli na to vůbec má, pracovat s dětmi a něco jim předávat.
Co bylo podle vás klíčovým faktorem, proč vás děti zvolily?
Do své práce se snažím dávat srdce. Pokouším se pro děti ve třídě vytvářet bezpečné prostředí, které je založené na vzájemné důvěře a laskavosti. Myslím si, že děti si vážily i toho, že jsem jim učení zprostředkovávala skrze nejrůznější aktivity, které byly trochu víc než jen sedět v lavici a vyplňovat pracovní sešity. Vzdělávání dětí je totiž pro mě jako divadelní hra, ve které má každý svou roli a ani jedna z nich není malá. Je to hra podle scénáře, která se velmi často mění v improvizaci.
Jakým způsobem reagovali kolegové a kolegyně? Chodí se k vám od té doby inspirovat?
Někteří kolegové mě podpořili a sdíleli se mnou radost z tohoto ocenění. Někteří to nepovažovali za důležité. Mám to štěstí, že jsem kolem sebe měla a mám kolegy, se kterými jsme pro sebe vzájemně inspirující. Nemyslím si, že by toto ocenění mělo vliv na naši spolupráci.
Kromě běžného učitelství jste účinkovala v pořadu UčíTelka v České televizi. Jak jste se k té práci dostala?
Úplnou náhodou. Oslovila mě moje kamarádka a zároveň kolegyně, že se společně půjdeme podívat, co je to za projekt. Všichni jsme tenkrát řešili, jak se s covidovými restrikcemi popasovat a jak dětem alespoň trochu vynahradit, že nemohou být ve škole přítomny. Projekt nás oslovil, přišlo nám to smysluplné, společně jsme to riskli a stoupli si před kameru.
Brala jste to jako prostor, kde se dá s dětmi více interaktivně pracovat?
V danou chvíli, za covidových podmínek, jsme to tak brali. Nic ale nemůže nahradit fyzickou přítomnost a interakci ve třídě.
Stále se podílíte na pracovních listech, rešerších a metodických doporučeních pro ČT edu. Kde berete čas, energii a inspiraci pro tolik aktivit?
S ČT edu jsem bohužel momentálně přerušila spolupráci právě proto, že jsem už tolik času nenacházela. Je to úžasný projekt, který pomáhá nejen začínajícím učitelům, a ráda bych se k němu ještě vrátila. Začala jsem se více věnovat vzdělávání učitelů a vzájemnému sdílení zkušeností a také divadelním kroužkům, které pořádám pro děti. To jsou věci, které mi vracejí mnou vloženou energii. Zejména divadlo je pro mě taková „nabíječka“.
Máte tipy, které byste poradila začínajícím učitelům, kteří by rádi byli jako vy?
Nevím, jestli by začínající kolegové chtěli být jako já. Asi bych jim poradila, aby se nebáli zkoušet neustále nové věci, které sice ne vždy dopadnou dobře, ale vždy si z nich něco odnesou. Nebojte se dětem otevřít a brát je jako partnery, od kterých se můžete hodně naučit i vy sami. V našem povolání je důležitá pokora – buďte otevření názorům starších a později i mladších kolegů.
Myslíte si, že začínající učitelé mají určitou výhodu oproti svým starším kolegům?
Rozhodně mají výhodu čerstvé energie a svěžesti, se kterou přicházejí do škol. Mají také blíže ke generaci, která se ve školách momentálně nachází, a to jim usnadňuje vzájemné porozumění.
Je něco, kvůli čemu byste si učitelský obor znovu nevybrala?
Možná je to někdy příliš velká zodpovědnost. Uvědomuji si, jak důležitou roli hraje učitel svým přístupem a chováním v životě dětí, a někdy prostě máte strach, jestli vše děláte dobře.
Jak se vy a vaši žáci vyrovnáváte s nástupem umělé inteligence?
Tento nástroj bereme jako pomocníka, který nám pomáhá hledat informace, jež následně musíme ověřovat. Je to pro nás zatím pouze prostředek pro naše objevování. V hlavě mám již projekt pro smysluplné využití AI v oblasti IT se svými žáky.
Vidíte změnu v přístupu dětí k domácím úkolům? Liší se vaše úkoly od těch, které jste zadávala před šesti lety?
U mých žáků zatím ne, ale u starších ročníků ano, zejména když se jedná o projekty. Pro starší žáky je snazší vyhledat informace o daném tématu a doplnit projekt například o zajímavé vizualizace dávající možnost realizace i dětem, které třeba výtvarným nadáním neoplývají. Může to v určitých ohledech děti více motivovat ke splnění úkolu. Zadání se proti období před šesti lety příliš neliší. I tehdy jsem po žácích chtěla, aby informace, které vyhledají, ověřovali a dokládali jejich zdroj. Při projektech nejrůznějšího charakteru pak není důležité pouze jejich zpracování, ale i prezentace.
Někteří vaši kolegové s používáním AI ve výuce nesouhlasí, co byste namítla jako protiargument?
Neměli bychom se bát používat nové nástroje, jestliže tu možnost máme. Pokud dobře nastavíme pravidla pro používání AI ve výuce, není třeba ji striktně zakazovat. Pokud nám to nebude fungovat, k nepoužívání se můžeme vrátit vždycky.
Jaký máte názor na to, že by se od 1. září 2027 měl zavést plošný zákaz telefonů ve školách?
Toto je velmi kontroverzní otázka. Budu na ni odpovídat i jako matka náctiletých dětí. Ráda bych předem podotkla, že se můj názor na tuto problematiku neustále vyvíjí. Mobilní telefony v současnosti vnímám jako zdroj závislosti. Stejně jako je zakázán alkohol nebo jiné omamné látky způsobující závislost ve škole, dospěli jsme do fáze, kdy děti ve vyšších ročnících této závislosti na mobilních telefonech musí čelit. Nestačí pouze nastavovat pravidla, kdy mobilní telefon ano a kdy ne. Děti ve škole tráví většinu svého času, a jestliže je to prostředí, kde nedokážou odolat vábení mobilních telefonů i přes nastavená pravidla a odvádí to jejich pozornost od vzdělávání, sociálních interakcí a jiných aktivit, které mohou v rámci školy dělat, je na místě vyzkoušet toto striktní opatření. Připouštím ale, že každá škola může mít jinou zkušenost s dodržováním pravidel ohledně mobilních telefonů, a proto by měla být možnost, aby konečné rozhodnutí měl ředitel školy.
Mimo jiné hrajete v divadelním spolku Horadlo. Čím je charakteristický? Na jaké představení byste čtenáře pozvala?
Náš divadelní spolek spojuje divadelní nadšence, kteří se chtějí alespoň na chvíli odreagovat a být někým jiným než učitelkou, realiťákem… Naše zkoušky jsou pro nás zdrojem zábavy. Jako divadelní hry si volíme hlavně komedie, protože jako amatérům se nám nejlépe hrají. Dobře se v nich kamuflují naše neherecké dovednosti. Čtenáře bych ráda pozvala na představení hry Dívčí válka od Františka Ringo Čecha, které je zároveň spojeno s beneficí pro nadaci Rozum a Cit. Tato akce bude v KC Zahrada na Chodově dne 9. října 2026. Pokud máte chuť se pobavit a přispět na dobrou věc, rádi vás tam uvidíme.
Autorka: Kateřina Trávníčková
Zdroj: Pražské školy