Bloomova taxonomie, vyvinutá Benjaminem Bloomem a jeho týmem v roce 1956, je systém, který kategorizuje různé úrovně kognitivních schopností, které studenti mohou rozvíjet v rámci vzdělávacího procesu. Primárním cílem této taxonomie je poskytnout strukturu pro stanovení cílů a vývoj kurikula, který se zaměřuje na vyšší úrovně myšlení, než je pouze zapamatování faktů. Bloomova taxonomie je rozdělena do šesti hlavních kategorií: zapamatování, porozumění, aplikace, analýza, syntéza (později aktualizována na hodnocení) a hodnocení (později aktualizováno na vytváření). Tyto kategorie jsou hierarchicky uspořádány, přičemž každá úroveň představuje složitější a hlubší formu myšlení.
První tři úrovně Bloomovy taxonomie se zaměřují na základní kognitivní schopnosti. Zapamatování je schopnost vybavit si dříve naučené informace, což představuje nejnižší úroveň kognitivní činnosti. Porozumění je druhý stupeň a zahrnuje schopnost interpretovat a přetlumočit informace. Aplikace představuje třetí úroveň, kde studenti využívají nabyté znalosti v nových situacích. Tyto úrovně jsou často klíčové pro rané fáze vzdělání, kde je kladen důraz na základní porozumění a schopnost aplikace naučených konceptů.
Vyšší úrovně Bloomovy taxonomie zahrnují analýzu, syntézu (v rámci aktualizované verze nahrazenou hodnocením) a hodnocení (v aktualizované verzi jako vytváření). Analýza zahrnuje schopnost rozdělit informace na menší části a pochopit jejich vztahy. Hodnocení (dříve syntéza) představuje schopnost shromáždit informace a vytvořit z nich nové, originální myšlenky nebo řešení. Vytváření (dříve hodnocení) je nejvyšší úrovní a zahrnuje schopnost posuzovat hodnotu informací nebo metod pro dosažení konkrétního cíle. Bloomova taxonomie tak poskytuje učitelům a vzdělávacím institucím nástroj pro plánování výukových aktivit, které podporují rozvoj kritického a tvořivého myšlení, čímž připravují studenty na složité problémy a výzvy reálného světa.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)