Bloomova taxonomie: základní přehled a význam ve vzdělávání
Bloomova taxonomie je systém, který slouží k rozčlenění a kategorizaci různých úrovní kognitivních dovedností ve vzdělávacím procesu. Vyvinuta byla v roce 1956 americkým psychologem Benjaminem Bloomem a jeho kolegy s cílem poskytnout učitelům nástroj pro formulaci vzdělávacích cílů a efektivnější plánování výuky. Původní taxonomie popisovala šest vzestupně uspořádaných úrovní myšlení: zapamatování (knowledge), porozumění (comprehension), aplikace (application), analýza (analysis), syntéza (synthesis) a hodnocení (evaluation). V roce 2001 byla taxonomie revidována Lorinem Andersonem a Davidem Krathwohllem – výsledná verze zahrnuje rovněž šest úrovní, ovšem pojmenovaných slovesa: zapamatovat, porozumět, aplikovat, analyzovat, vyhodnocovat a tvořit.
V praxi slouží Bloomova taxonomie především jako vodítko při stanovování vzdělávacích cílů, tvoření učebních materiálů a hodnocení výsledků žáků. Každá úroveň představuje konkrétní typ kognitivní operace, kterou by měl žák při učení zvládnout. Na nižších úrovních jde o zapamatování si faktických informací a základní orientaci (např. vyjmenovat státy Evropy), postupně se klade důraz na hlubší porozumění, schopnost použít znalosti v nových situacích, analyzovat vztahy, hodnotit argumentaci a nakonec tvořivě syntetizovat nové poznatky. Přechod na vyšší úrovně vyžaduje aktivní přemýšlení, propojení starších zkušeností s novými informacemi, schopnost tvořit vlastní úsudky a navrhovat nová řešení problémů.
Díky jasné struktuře a široké použitelnosti se Bloomova taxonomie stala základním nástrojem moderní didaktiky a pedagogického výzkumu. Umožňuje pedagogům efektivně diferencovat výuku podle schopností studentů a plánovat činnosti, které rozvíjejí vyšší formy myšlení. Významně přispívá k rozvoji tzv. kritického myšlení, tj. schopnosti hodnotit, rozebírat a tvořit. Dnes se využívá nejen ve školství, ale též ve firemním vzdělávání, e-learningu a při designu digitálních výukových materiálů. Kritika taxonomie se soustřeďuje především na otázku, zda je myšlení skutečně možné rozdělit do hierarchických úrovní a zda v praxi nejsou jednotlivé kategorie úzce propojeny. Navzdory těmto pochybnostem je však Bloomova taxonomie i v současnosti jedním z nejuznávanějších rámců pro strukturované plánování a evaluaci vzdělávání.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)