Inkluzivní vzdělávání představuje současný směr ve vzdělávacích systémech, který klade důraz na začlenění všech žáků bez ohledu na jejich individuální schopnosti, sociální zázemí, zdravotní stav či jiné rozdíly. Cílem inkluzivního vzdělávání je zajistit rovnoprávný přístup ke kvalitnímu vzdělání pro všechny děti a mladé lidi, a to především tím, že škola a její prostředí se aktivně přizpůsobují různorodým potřebám svých žáků. Inkluze tak odmítá segregaci – například speciální školy pro žáky s handicapem – a místo toho usiluje o společné vzdělávání v běžných třídách s vhodnou podporou.
Základním pilířem inkluzivního vzdělávání je uznání rozmanitosti žáků a vytváření takových podmínek, které umožňují rozvoj potenciálu každého jednotlivce. To vyžaduje úpravu metod a forem vyučování, otevřenou, respektující a spolupracující atmosféru ve třídách, a často i asistenci a podporu speciálních pedagogů. Učitelé by měli být schopni rozpoznat specifické potřeby svých žáků a uplatňovat diferencované výukové strategie – například individualizaci učiva, využití podpůrných technologií či práci ve skupinách. Také spolupráce s rodinou a se širším okolím školy je nezbytná.
Inkluzivní vzdělávání přináší pro vzdělávací praxi řadu výzev i příležitostí. Je prokázáno, že začlenění žáků s různými potřebami do běžných kolektivů zvyšuje empatii, toleranci a respekt mezi žáky, přispívá k lepšímu chápání odlišností a napomáhá rozvoji pozitivních sociálních vztahů. Na druhou stranu si však vyžaduje dostatečné materiální, personální i organizační zabezpečení, průběžné vzdělávání pedagogů a promyšlenou podporu ze strany státu i společnosti. Inkluzivní vzdělávání tak není pouze otázkou školní praxe, ale i širší hodnotovou otázkou ohledně přijetí a podpory rozmanitosti ve společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)