Inkluzivní vzdělávání představuje progresivní koncept a praxi v oblasti školství, jejímž cílem je zajistit rovný přístup ke kvalitnímu vzdělávání pro všechny žáky bez ohledu na jejich individuální odlišnosti. Tento přístup se vymezuje vůči selektivním či exkluzivním modelům vzdělávání, které žáky s různými znevýhodněními, odlišnostmi nebo speciálními vzdělávacími potřebami často segregovaly mimo hlavní vzdělávací proud (tzv. mainstream). Inkluzivní vzdělávání vychází z přesvědčení, že rozmanitost je vnímána jako přirozená a hodnotná součást školní komunity a že každé dítě má právo být vzděláváno ve společnosti ostatních vrstevníků v běžné škole, pokud si to rodiče přejí.
Základní principy inkluzivního vzdělávání stojí na respektování individuality každého dítěte, zajištění dostupnosti kvalitního vzdělávání a vytvoření podmínek pro aktivní účast všech žáků ve vzdělávacím procesu. Za tímto účelem školy zavádějí například podpůrná opatření, jako jsou individuální vzdělávací plány, asistenti pedagoga, úpravy prostředí, speciální pomůcky, metodickou podporu pedagogů a rozvoj spolupráce mezi školou, rodinou a odborníky (školní psycholog, speciální pedagog a další). Inkluze se netýká pouze žáků s mentálním, tělesným nebo smyslovým postižením, ale i těch, kteří pocházejí z odlišného sociokulturního, jazykového či ekonomického prostředí, žáků mimořádně nadaných a dalších skupin s potenciálním rizikem vyloučení.
Přínosy inkluzivního vzdělávání jsou mnohostranné a prospěšné nejen pro žáky s podporovanými potřebami, ale i pro většinovou populaci žáků, pro školy samotné i pro celou společnost. Výzkumy opakovaně potvrzují, že inkluzivní školy vedou k lepším sociálním vztahům, rozvoji empatie a toleranci mezi žáky, k nižšímu výskytu šikany a k vyšší kvalitě pedagogické práce díky důrazu na individualizaci a diferenciaci výuky. Na druhé straně je úspěšné zavádění inkluze podmíněno dostatečnou připraveností a podporou pedagogických pracovníků, adekvátními zdroji a změnou postoje celé společnosti, což představuje výzvu jak na lokální, tak na systémové úrovni. Inkluzivní vzdělávání se tak stává nejen otázkou pedagogickou, ale i etickou, politickou a občanskou, protože odráží hodnoty rovnosti, respektu a důstojnosti všech členů společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)