Kolaborativní učení představuje moderní vzdělávací přístup, který zdůrazňuje aktivní spolupráci mezi žáky při řešení úloh, sdílení znalostí a tvorbě společných výstupů. Na rozdíl od tradičního individualizovaného učení je důraz kladen na týmovou práci, kde každý účastník skupiny přispívá svými znalostmi, zkušenostmi a dovednostmi k dosažení společného cíle. Tento přístup vychází z konstruktivistických teorií učení, které předpokládají, že znalosti nejsou jednoduše přenášeny od učitele k žákovi, ale vznikají interakcí mezi jednotlivci v určitém sociálním kontextu.
Podstatou kolaborativního učení je aktivní komunikace mezi členy skupiny, schopnost vyjednávat významy, reflektovat svůj vlastní proces myšlení i myšlení ostatních a konstruktivně řešit případné spory. Důležitou roli zde hraje učitel či facilitátor, jehož úkolem je podporovat efektivní spolupráci, stanovovat strukturu skupinové práce a motivovat žáky k participaci. Výsledkem bývá rozvoj nejen odborných znalostí, ale i měkkých dovedností, jako jsou komunikace, týmová spolupráce, respekt k názorům ostatních, kritické myšlení či schopnost řešit problémy.
Vědecké výzkumy potvrzují, že kolaborativní učení vede ke zlepšení studijních výsledků, hlubšímu porozumění učivu a větší vnitřní motivaci žáků. Efektivně aplikované kolaborativní učení může snižovat stres z hodnocení, posilovat pocit sounáležitosti a přispívat k rovnějším příležitostem v rámci skupiny. Samozřejmostí však je potřeba promyšleně navrhovat úkoly a skupinovou dynamiku, neboť nevhodná skladba skupin, nedostatečně jasná pravidla nebo nevyvážená participace mohou vést ke kontraproduktivním výsledkům. Správně facilitované kolaborativní učení tak představuje jeden z nejúčinnějších pedagogických nástrojů podporujících komplexní rozvoj osobnosti žáka.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)