Montessori metoda je pedagogický přístup, který byl vyvinut italskou lékařkou a pedagožkou Marií Montessori na začátku 20. století. Tato metoda klade důraz na samostatné učení a individuální rozvoj dítěte v prostředí, které podporuje jeho přirozenou zvědavost a touhu objevovat svět. Montessori metoda je založena na přesvědčení, že děti se nejlépe učí prostřednictvím přímé zkušenosti a interakce s okolním prostředím. Důležitým prvkem tohoto přístupu je připravené prostředí, které je pečlivě navrženo tak, aby podporovalo autonomii a rozvoj dítěte ve všech oblastech – kognitivní, emocionální, sociální a fyzické.
Klíčovým prvkem Montessori metody je respektování individuálních rozdílů a tempa každého dítěte. Učitelé v Montessori školách fungují spíše jako průvodci nebo facilitátoři, kteří pomáhají dětem najít a rozvíjet jejich zájmy a dovednosti. Děti mají možnost volit si aktivity, které odpovídají jejich momentálním potřebám a zájmům, a pracovat na nich vlastním tempem. Tento přístup podporuje rozvoj sebedisciplíny, koncentrace a vnitřní motivace, protože děti se učí z vlastní iniciativy, nikoliv kvůli vnějším tlakům nebo odměnám.
Montessori metoda zahrnuje také speciální didaktické pomůcky, které jsou navrženy tak, aby dětem umožnily konkrétní zážitky a pochopení abstraktních konceptů. Tyto pomůcky jsou často multisenzorické a zaměřují se na rozvoj jemné motoriky, smyslového vnímání a logického myšlení. Každý materiál má svůj specifický účel a je konstruován tak, aby děti mohly samostatně objevit a napravit své chyby. Tento aspekt Montessori metody posiluje důvěru dětí ve vlastní schopnosti a podporuje jejich schopnost kritického myšlení. Celkově tedy Montessori metoda poskytuje dětem solidní základ pro celoživotní učení, podporuje jejich přirozenou zvídavost a připravuje je na to, aby se staly samostatnými a zodpovědnými členy společnosti.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)