Sokratovská metoda ve vzdělávání představuje starobylou, avšak stále relevantní pedagogickou techniku, která nachází uplatnění v různých oblastech výuky, a to zejména na poli filozofie, práva a společenských věd. Je pojmenována po starořeckém filozofovi Sokratovi (469–399 př. n. l.), který během svých filozofických diskusí nevedl své žáky přednáškami, nýbrž jim kladl promyšlené otázky, čímž je motivoval k samostatnému přemýšlení a budování argumentů. Podstatou metody je, že poznání není pasivně přijímáno, nýbrž aktivně objevováno skrze dialog a kritickou sebereflexi.
Základem sokratovské metody je série otevřených a často navazujících otázek, které učitel pokládá studentům. Tyto otázky nejen ověřují jejich dosavadní znalosti, ale především je vedou k odhalování předpokladů, logických rozporů či nevědomých souvislostí v jejich vlastním myšlení. Postupné vedení dialogu směřuje studenty k hlubšímu pochopení daného tématu a rozvoji schopnosti argumentace. Namísto okamžitého předání správné odpovědi nabízí učitel podporu studentovi při hledání odpovědí, čímž rozvíjí jeho dovednosti v kritickém myšlení, analyzování a syntéze informací.
Vzdělávací přínos sokratovské metody spočívá v tom, že transformuje žáka ze „sběratele fakt“ v aktivního účastníka procesu poznání. Taková forma výuky podporuje autonomii, intelektuální zvědavost a připravuje studenty na samostatné řešení problémů v různorodých životních situacích. V dnešní době, kdy je kladen důraz na samostatné a celoživotní učení, je sokratovská metoda uznávaná jako prostředek, který přispívá k rozvoji kompetencí nezbytných v moderní společnosti, jako jsou schopnost logické argumentace, kreativního myšlení a odolnosti vůči manipulaci fakty.
PhDr. Pavel Bartoš, LL.M., DBA (Evropská akademie vzdělávání / European Academy of education)