Umělá inteligence (AI) představuje jednu z nejvýznamnějších technologických proměn současnosti a postupně se stává součástí všech oblastí společenského života, vzdělávání nevyjímaje. Český vzdělávací systém dnes stojí před zásadní otázkou: jakým způsobem tuto technologii smysluplně integrovat do výuky tak, aby podporovala kvalitu vzdělávání, rozvoj klíčových kompetencí, samostatnost žáků a současně respektovala pedagogické, etické i sociální aspekty školního prostředí. Diskuse o AI ve školách již není otázkou budoucnosti, ale přítomnosti. Stále více učitelů i škol hledá způsoby, jak nové nástroje využít k obohacení výuky.
Potenciál personalizace a podpory výuky
Jedním z nejvýraznějších přínosů AI ve vzdělávání je možnost personalizace výuky. Adaptivní systémy dokážou analyzovat výkon žáků, identifikovat jejich individuální potřeby a nabízet obsah odpovídající jejich tempu i úrovni porozumění. Tento přístup může významně přispět ke snižování studijní neúspěšnosti i k rozvoji nadaných žáků, kteří často potřebují náročnější podněty. Nástroje založené na AI mohou zvyšovat efektivitu učení právě díky individualizovanému přístupu a okamžité zpětné vazbě.
Vedle přímé podpory žáků může AI výrazně usnadnit práci pedagogů. Automatizace rutinních činností, jako je vyhodnocování testů, tvorba pracovních listů a jiných výukových materiálů či příprava diferenciovaných zadání, umožňuje učitelům věnovat více času samotnému pedagogickému působení, práci se třídou a individuálním konzultacím. AI nástroje mohou sloužit také jako podpůrní asistenti při přípravě hodin nebo jako prostředek k inovaci výuky. Technologie tak může přispět k posílení role učitele jako průvodce učením.
Významnou oblastí je také rozvoj digitálních a informačních kompetencí žáků. Práce s nástroji využívajícími umělou inteligenci učí studenty orientovat se v moderních technologiích, porozumět jejich principům a kriticky hodnotit jejich výstupy. Znalost fungování AI se postupně stává důležitou součástí všeobecného vzdělání, podobně jako práce s počítačem nebo internetem. Škola by měla připravovat žáky nejen na používání těchto nástrojů, ale i na pochopení jejich dopadů na společnost.
Český kontext a systémové iniciativy
V českém prostředí se téma AI ve školství postupně institucionalizuje. Významným krokem je program základka.ai, jehož cílem je systematické vzdělávání učitelů základních škol v oblasti využívání umělé inteligence ve výuce. Program reaguje na potřebu metodické podpory pedagogů a snaží se předejít situaci, kdy by školy zůstaly odkázány pouze na individuální iniciativu jednotlivců.
Praktické zkušenosti již přinášejí i konkrétní školy. Například Gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích testuje zapojení generativních nástrojů do výuky chemie, biologie i dalších předmětů. Učitelé zde pracují s AI jako s nástrojem pro rozvoj digitální gramotnosti, kritického myšlení i projektové výuky. Tyto pilotní zkušenosti ukazují, že klíčem k úspěchu není samotná technologie, ale způsob její pedagogické implementace.
Postoje pedagogů a veřejnosti
Zavádění AI do škol je provázeno rozdílnými postoji. Část pedagogické veřejnosti vnímá technologii jako příležitost k modernizaci výuky a lepší přípravě žáků na budoucí pracovní trh. Jiní upozorňují na riziko zneužívání nástrojů generativní AI při vypracovávání domácích úkolů či seminárních prací. Debata se tak často soustředí na otázku plagiátorství, autenticity školní práce žáků a proměny způsobu hodnocení. Školy proto musí stanovit jasná pravidla pro používání AI a vést žáky k odpovědnému a etickému přístupu. Součástí vzdělávání by měla být i diskuze o limitech umělé inteligence a o tom, kde je nezastupitelná lidská odpovědnost.
Veřejnost rovněž vyjadřuje obavy, že nadměrné spoléhání na AI může oslabit schopnost samostatného myšlení a hlubšího porozumění učivu. Tyto obavy nejsou neopodstatněné. Pokud je technologie využívána pouze jako nástroj k rychlému získání odpovědi bez reflexe a kritického zhodnocení, může skutečně vést k povrchnímu učení. Řešením však není zákaz, ale rozvoj metodiky, která učí žáky používat umělou inteligenci vědomě, kriticky a odpovědně.
Etické otázky a rizika
Integrace AI do vzdělávání otevírá i zásadní etické otázky. Patří mezi ně ochrana osobních údajů žáků, transparentnost algoritmických rozhodnutí či riziko tzv. algoritmického zkreslení. Školy musí dbát na to, aby používané nástroje splňovaly požadavky na bezpečnost dat a aby bylo jasné, jakým způsobem systémy pracují s informacemi o uživatelích.
Další výzvou je nerovnost v přístupu k technologiím. Ne všechny školy disponují stejnou úrovní technického vybavení a digitální infrastruktury. Pokud by byla AI implementována bez systémové podpory, mohlo by dojít k prohloubení rozdílů mezi školami i mezi jednotlivými žáky. Odpovědná vzdělávací politika proto musí zajistit nejen metodickou, ale i materiální podporu.
Nová role učitele
Zásadní otázkou zůstává role učitele v éře umělé inteligence. Obavy z nahrazení pedagogů technologiemi se pravidelně objevují v mediálním prostoru, avšak realita školního prostředí ukazuje, že vzdělávání je především sociální proces založený na vztahu, motivaci a důvěře. AI může poskytovat informace, analyzovat data či generovat text, avšak nemůže nahradit pedagogickou zkušenost, empatii ani schopnost reagovat na individuální potřeby žáků v konkrétním kontextu třídy.
Budoucnost vzdělávání tak pravděpodobně nebude spočívat v soupeření člověka a technologie, ale v jejich spolupráci. Učitelé, kteří dokáží AI integrovat jako nástroj podporující kritické myšlení, tvořivost a řešení problémů, mohou významně posílit kvalitu výuky. Současně je však nezbytné systematické vzdělávání pedagogů a otevřená odborná diskuse o hranicích a pravidlech využívání těchto nástrojů.
Perspektivy rozvoje
Umělá inteligence představuje pro české školství významnou příležitost i výzvu. Může přispět k personalizaci výuky, zvýšení efektivity pedagogické práce i rozvoji digitálních kompetencí žáků. Zároveň však vyžaduje odpovědný přístup, jasná pravidla a důraz na etiku, ochranu dat a rovný přístup ke vzdělání. Klíčovým faktorem úspěchu nebude samotná technologie, ale způsob, jakým ji dokážeme pedagogicky uchopit a začlenit do širší koncepce vzdělávání.
Budoucnost českých škol tak nebude určena tím, zda AI přijmeme, ale jakým způsobem ji dokážeme využít ve prospěch žáků, učitelů i celé společnosti.
Zdroj: Pražské školy