Při pohledu na vývoj předškolního vzdělávání je patrné, že současná doporučení OECD nevznikají ve vzduchoprázdnu. Navazují na více než čtyři století pedagogického myšlení, jehož počátky lze hledat již v díle Jana Amose Komenského. Zatímco evropská pedagogika postupně procházela etapami reprezentovanými jmény Pestalozzi, Oberlin, Owen, Fröbel, Montessori či tvůrci pedagogiky Reggio Emilia, české země rozvíjely vlastní tradici od Svobodových opatroven přes mateřské školy Marie Riegrové-Palacké až po reformní pedagogiku Idy Jarníkové. Mnohé principy, které dnes OECD zdůrazňuje, jako je aktivita dítěte, význam hry, spolupráce s rodinou, individualizace vzdělávání či kvalitní pedagogické interakce, se v české pedagogické tradici objevují již desítky či dokonce stovky let
Jedním z klíčových témat, které OECD ve svých publikacích Starting Strong dlouhodobě zdůrazňuje, je kvalita kurikula. Kvalitní kurikulum však není pouze seznamem témat, která mají děti zvládnout. Vyjadřuje především to, jak společnost chápe dítě, jeho vývoj, potřeby a způsoby učení. Právě pohled na dítě se v průběhu historie ukazuje jako nejdůležitější faktor, který ovlivňuje podobu předškolního vzdělávání.
Přestože se o kvalitě kurikula intenzivně diskutuje zejména v posledních desetiletích, české země mají v této oblasti mimořádně dlouhou tradici. Mnohé principy, které dnes OECD považuje za součást kvalitního předškolního vzdělávání, lze nalézt již v díle Jana Amose Komenského.
Komenský a počátky pedagogického myšlení o dítěti
Jan Amos Komenský formuloval ve svém Informatoriu školy mateřské myšlenku, že výchova a vzdělávání začínají již od narození dítěte. Dítě podle něj není pasivním příjemcem vnějších vlivů, ale aktivní bytostí nadanou přirozenou schopností poznávat svět. (Komenský, Informatorium školy mateřské).
Zdůrazňoval význam smyslového poznávání, zkušenosti, hry, řeči a každodenní činnosti. Prosazoval postupný rozvoj odpovídající věku dítěte a odmítal mechanické memorování. Myšlenka, že dítě se učí prostřednictvím vlastní aktivity a zkušenosti, představuje jeden ze základních kamenů současných kurikulárních přístupů. (Komenský, Didactica Magna).
Historie předškolního vzdělávání v českých zemích v evropském kontextu
Kořeny předškolního vzdělávání v českých zemích sahají do první poloviny 19. století, kdy společenské změny spojené s industrializací vyvolaly potřebu organizované péče o malé děti. První opatrovny vznikaly především ve městech jako reakce na situaci rodin, jejichž rodiče pracovali v továrnách. Na rozdíl od mnoha evropských zemí, kde měly rané předškolní instituce převážně sociálně-pečovatelský charakter, se v českém prostředí od počátku prosazoval také vzdělávací a výchovný záměr.
Za významného průkopníka českého předškolního vzdělávání je považován Jan Vlastimír Svoboda, ředitel pražské opatrovny Na Hrádku založené roku 1832. Ve svém pedagogickém pojetí navázal na myšlenky Jana Amose Komenského a zdůrazňoval rozvoj myšlení dítěte, názorné učení a vzdělávání v mateřském jazyce. České předškolní vzdělávání tak získalo vlastní národní a pedagogický charakter, který ovlivnil i některé zahraniční země.
Dalším důležitým mezníkem bylo založení první české mateřské školy u sv. Jakuba v Praze roku 1869 zásluhou Marie Riegrové-Palacké. Ta dokázala propojit domácí zkušenosti se zahraničními inspiracemi, zejména z Francie a Fröbelova systému dětských zahrádek. Ve stejném roce přinesl Hasnerův školský zákon první legislativní ukotvení veřejné předškolní výchovy a vymezil požadavky na odbornou přípravu učitelek.
V celoevropském kontextu se konec 19. a začátek 20. století nesl ve znamení nástupu reformní pedagogiky. Kritika tradiční školy vedla k hledání nových přístupů, které více respektovaly dítě, jeho potřeby a přirozený vývoj. Významný vliv získaly myšlenky Friedricha Fröbela, Marie Montessori, Ovida Decrolyho či Johna Deweye. Společným jmenovatelem těchto směrů byl důraz na aktivitu dítěte, zkušenostní učení, svobodu a individualizaci vzdělávání.
Po vzniku Československa roku 1918 se předškolní vzdělávání stalo součástí širších snah o modernizaci školství. Československé učitelky mateřských škol usilovaly o zvýšení prestiže mateřských škol, zkvalitnění odborné přípravy i vytvoření samostatné legislativy. Postupně se prosazovalo pojetí mateřské školy jako vzdělávací instituce, nikoli pouze zařízení sociální péče.
Meziválečné Československo bylo otevřené evropským reformním proudům. Učitelky se seznamovaly s metodami Montessori a Decrolyho, účastnily se mezinárodních konferencí a navštěvovaly zahraniční školy. Současně však neusilovaly o prosté přebírání zahraničních vzorů, ale o jejich přizpůsobení domácím podmínkám. Československé mateřské školy proto spojovaly reformní pedagogické principy s komenskovskou tradicí, národní kulturou a demokratickými ideály nového státu.
Ve 30. letech bylo československé předškolní vzdělávání v zahraničí často oceňováno pro svůj důraz na demokracii, propojení vzdělávání s místní kulturou a snahu o pedagogické inovace. Zahraniční pozorovatelé si všímali zejména propojení programu mateřských škol s tradicemi, pohybovými aktivitami a celkově aktivní role učitelek při rozvoji oboru. Československé mateřské školy byly vnímány jako příklad úspěšného spojení domácích tradic a moderních evropských pedagogických trendů.
Vývoj předškolního vzdělávání v českých zemích tak představuje příběh postupného přechodu od opatrovnické péče k moderní vzdělávací instituci. Jeho charakteristickým rysem byla schopnost spojovat vlastní pedagogické tradice s inspiracemi z evropského reformního hnutí, což položilo základy současného pojetí mateřské školy.
Moderní pojetí rozvoje a vzdělávání dítěte
Období první republiky představovalo pro české předškolní vzdělávání období rozvoje a hledání nových pedagogických cest. Mateřská škola byla stále více chápána jako prostředí podporující všestranný rozvoj dítěte. Pedagogové zdůrazňovali samostatnost, tvořivost, aktivitu a přirozené učení prostřednictvím činností blízkých dětskému světu.
Je pozoruhodné, že mnohé principy, které dnes označujeme za moderní, nacházíme v české pedagogické tradici již před více než sto lety.
Autorka: Mgr. MgA. Petra Martinovská
Zdroj: Pražské školy