Dostatečná kapacita na pražských středních školách je v posledních letech ožehavým tématem. Potřebná místa pro středoškoláky ale hledají i v okolních evropských metropolích, srovnatelná situace panuje například ve Varšavě či Bratislavě, o něco lépe na tom je Vídeň.
Dle letos publikované analýzy na serveru EDUin, vycházející mimo jiné z rejstříku škol a školských zařízení MŠMT či z údajů Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR), je zjevné, že žáci devátých tříd mají zájem především o studium na lyceích a také na gymnáziích. Právě tyto maturitní obory ovšem kapacitně nedokážou uspokojit poptávku žáků. Naopak co se týče učebních oborů, zde školy bojují s nízkými počty žáků ve třídách. Za vážný problém považuje navíc nedostatečnou kapacitu středních škol dle průzkumu agentury STEM/MARK 52 % Pražanů.
Důsledkem tohoto stavu je zvýšení podílu žáků, kteří navštěvují soukromé střední školy – zejména soukromá gymnázia. V Praze aktuálně funguje přibližně 214 středních škol, kdy víc než polovina z nich jsou veřejné. Podle dlouhodobých dat ministerstva školství a Českého statistického úřadu je jednou z příčin tohoto stavu velký zájem středočeských žáků o místa na středních školách v metropoli. Tam pak tvoří Středočeši asi třetinu všech středoškoláků. Situaci zatím neřeší ani postupné otevírání nových veřejných středních škol – např. kolovratské Klinické univerzitní školy EduVia nebo plánovaný projekt středoškolského kampusu v pražském Braníku či mírné navyšování kapacit na některých gymnáziích.
Velmi podobný stav lze pozorovat v sousedním Polsku – ve Varšavě. Ta bojuje s náporem žáků z Mazovského vojvodství, které je zároveň vojvodstvím nejlidnatějším. Varšavský magistrát spravuje zhruba 160 veřejných středních škol, kdy je nejžádanějším typem všeobecné lyceum a gymnázia následovaná technickými obory. Polská metropole řeší přetlak zájemců zvětšováním počtu žáků ve třídách, ale také otevíráním detašovaných školních pracovišť, nebo dokonce v případě potřeby i zaváděním dvousměnného vyučovacího provozu, kdy některé třídy mohou končit výuku až kolem 18. hodiny. Dalším varšavským specifikem jsou tzv. společenské (sociální) školy, jež zakládají sdružení rodičů a učitelů. Jde o typ neziskových škol, kde se platí zpravidla nižší školné než u škol soukromých, nabízejí ale menší třídy a víc individuální přístup. Varšavský problém ale nestojí pouze na počtech zájemců o místa na středních školách, ale též na nedostatku učitelů, což je výzva, kterou musí řešit také Praha.
Víc jak stovku středních škol nabízí slovenské hlavní město Bratislava, respektive Bratislavský kraj. Poměr mezi soukromými a veřejnými středními školami je zde zhruba 1:1. Dominují opět gymnázia následované středními odbornými školami a středními odbornými učilišti. I v případě Bratislavy tvoří jádro problému vysoká poptávka po bratislavských středních školách ze strany okolních okresů (např. Senec či Pezinok), největší zájem je o prestižní gymnázia a střední odborné školy zaměřující se na IT a digitální média. Právě proto se Bratislava snaží modernizovat a rozšiřovat především odborné školy zaměřené na techniku a digitální odvětví, kapacity se pak navyšují podobně jako ve výše zmíněních městech rozšiřováním stávajících tříd.
Rakouská Vídeň představuje poněkud odlišný model středního školství. Žák od 14 let nastupuje na jednu ze zhruba 150 středních škol ve Vídni. Mezi hlavní typy škol zde řadíme gymnázia, jež tvoří většinu nabídky, dále velmi žádané střední odborné školy (vyšší technické školy a obchodní akademie) a též v Německu populární učiliště, která jsou v těsné vazbě na firmy. Federální ministerstvo práce a sociálních věcí však od roku 2016 garantuje středoškolské místo pro každé dítě – vzdělávání žáků do 18 let je totiž nově povinné. To ovšem neznamená, že žák najde vždy místo, které si přeje. Vídeň se potýká s přetlakem na prestižních gymnáziích a kvalitních technických školách, nenaplněné kapacity pak vykazují odborné školy v chudších částech města. Další výzvou je vysoké procento žáků, které má jiný mateřský jazyk než němčinu, Vídeň tak musí zajistit jazykové kurzy nebo dostatečný počet asistentů pedagogů.
Jednoduše řečeno, Vídeň sice neřeší počty a kapacity, tedy „na každého se dostane“, ale aktuální výzvou je sociální integrace a tlumení případné sociální segregace.
Že jde ale primárně o problém způsobený demografickými proměnami, pak dokazují metropole, jako je Řím, Riga, Bukurešť, Sofie nebo Athény, kde se naopak potýkají s přebytečnými kapacitami na středních školách. Tyto země vykazují již několik let klesající čísla porodnosti. Ačkoliv tento trend postupně převládne i v Česku, neřeší a nemůže řešit aktuální nedostatek míst a možné rozevírající se nůžky mezi rodiči, kteří si mohou dovolit dát své děti na školu soukromou, a těmi, jež tuto možnost využít nemohou.
Autor: Miroslav Horký
Zdroj: Pražské školy