Online platformy, videohry a sociální sítě jsou dnes nedílnou součástí každodenního života dětí a dospívajících. Podle Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) však s sebou přinášejí závažná rizika, která se objevují mnohem dříve, než si většina rodičů uvědomuje. Na problém upozornili lektoři Telekomunikační akademie ČTÚ na tiskové konferenci, která se konala v úterý 17. února 2026 v Praze.
Lektoři, kteří dlouhodobě navštěvují základní a střední školy po celé České republice a pořádají přednášky i pro rodiče, upozorňují, že digitální prostředí se v posledních letech zásadně proměnilo. Dřívější představa internetu jako prostoru s jasně rozpoznatelnými riziky podle nich již neplatí. Děti jsou dnes vystaveny nevhodnému obsahu běžně už v předškolním věku, často bez jakékoliv kontroly dospělých.
Podle odborníků nejde pouze o rizika spojená se sociálními sítěmi, ale stále více také o videohry, které se staly plnohodnotnou součástí digitálního života dětí. Ty přitom často fungují jako první sociální sítě, kde se formují vztahy, status i komunikační návyky.
Strach u dětí dominuje
Zkušenosti lektorů ukazují, že děti dostávají první chytré telefony velmi brzy. „Holčička v první třídě mi vyprávěla, že dostala za vychození mateřské školky chytrý telefon s neomezenými daty,“ uvedl Václav Linhart z Telekomunikační akademie ČTÚ.
S tím souvisí i první kontakt dětí s online obsahem, který bývá často problematický. Bohužel rodiče tomu nemohou většinou nijak zamezit. Odborníci upozorňují, že jedním z nejčastějších pocitů dětí je strach.
„Dívka na prvním stupni nám sdělila, že už od první třídy pravidelně sleduje Life of Luxury, ze kterého se občas pomočí strachy,“ doplnil lektor Jaroslav Doležal.
Podle ČTÚ přitom selhávají i nástroje rodičovské kontroly. Aplikace jako YouTube Kids nebo Family Link sice mají obsah omezovat, v praxi však nedokážou zabránit tomu, aby se děti k nevhodným videím dostaly. U některých dětí navíc vzniká závislost na silných emočních podnětech, zejména na strachu a adrenalinu.
Problém vzniká už v mateřské škole
Lektoři konstatují, že důležité je správné načasování prevence. Ta se ve školách objevuje zpravidla až na druhém stupni základních škol, kdy už jsou negativní dopady digitálního světa zjevné a těžce se odbourávají.
„Veškeré preventivní programy začínají od druhého stupně, protože tam už je vidět, že se děti mění. Musíme si ale uvědomit, že základy problému vznikají mnohem dříve, často už v mateřské škole, ve chvíli, kdy děti dostanou technologie bez jakýchkoliv hranic,“ vysvětlil Jaroslav Doležal.
Podle lektorů má přitom práce s mladšími dětmi výrazně větší efekt. Na prvním stupni lze ještě návyky formovat a problémům předcházet. Naopak u starších žáků už často dochází pouze k řešení následků.
„Školy si nás bohužel zvou spíš do sedmých tříd, kde už problém vybublal. Tam už jen běháme s hasičákem po lese, co hoří,“ popsal situaci Václav Linhart.
Násilný a návykový obsah i fenomén „brainrot“
Děti se podle ČTÚ běžně setkávají s násilným, erotickým i manipulačním obsahem. Výraznou roli v tom hrají algoritmy sociálních sítí, které podobný obsah aktivně doporučují a zesilují jeho dopad.
Specifickým fenoménem je tzv. „brainrot“ obsah – rychle stříhaná, vizuálně agresivní videa bez obsahu, která jsou navržena tak, aby udržela pozornost uživatele co nejdéle, ale zároveň negativně ovlivňují schopnost soustředění.
Podle lektorů tráví děti velké množství času také v online hrách, jako jsou Roblox, Fortnite nebo Minecraft. Tyto platformy však podle nich nelze vnímat jen jako hry.
„Děti hrají ty nejhloupější hry, které je nenutí přemýšlet,“ uvedl Doležal. V těchto prostředích se navíc setkávají s nevhodnými interakcemi a situacemi, které nejsou pro jejich věk vhodné.
Problematické je také časté porušování věkových omezení. Například WhatsApp používají podle zkušeností lektorů děti už ve druhé či třetí třídě, přestože minimální věková hranice je 13 let.
Videohry jako první sociální síť
Odborníci upozorňují, že videohry dnes fungují jako první sociální síť dětí. Nejde pouze o hraní, ale také o komunikaci, vytváření vztahů a budování statusu.
„Rodiče většinou znají Facebook nebo Instagram, ale neuvědomují si, že i běžné hry jsou sociální sítě,“ uvedl Doležal.
Děti v nich řeší svůj status prostřednictvím herní měny a mikrotransakcí. „První otázka často není, co hraješ, ale kolik máš herní měny,“ popsali lektoři.
Sexting a závažná právní rizika
Velkým problémem je podle ČTÚ také sexting a sdílení intimních materiálů mezi nezletilými. „Dívky v šesté třídě nám říkají, že mají v telefonu své nahé fotografie, někdy i snímky od dospělých mužů,“ uvedl Doležal.
Odborníci upozorňují, že i v případě vlastních fotografií může jít z právního hlediska o výrobu dětské pornografie, což je trestný čin. Děti si často neuvědomují, jaká rizika s sebou ukládání a sdílení takového obsahu nese.
Regulace nestačí, klíčová je role rodičů
Na evropské úrovni reaguje na situaci nařízení Digital Services Act (DSA), které ukládá platformám povinnost chránit nezletilé, omezuje cílení reklamy a zakazuje manipulativní prvky v uživatelském rozhraní.
ČTÚ jako koordinátor digitálních služeb má dohlížet na dodržování těchto pravidel. Bez přijetí zákona o digitální ekonomice však nemá všechny potřebné nástroje k plné vynutitelnosti a v současnosti může především monitorovat situaci a přijímat podněty.
Zástupci úřadu však zdůrazňují, že samotná regulace nestačí. Klíčová zůstává role rodičů, jejich přístup a aktivní zájem o digitální život dětí.
Doporučují nastavit jasná pravidla, například používání zařízení ve společných prostorách domácnosti, a vést s dětmi otevřený dialog o tom, co na internetu dělají. Důležité je také vzdělávání samotných rodičů, kteří často netuší, s jakými riziky se jejich děti setkávají.
„Chceme po státu a Evropské unii, aby vychovávaly děti. Ale děti mají vychovávat především dospělí,“ zaznělo na závěr tiskové konference.
Autor: Kateřina Trávníčková
Zdroj: Pražské školy