Když se řekne nadané dítě, mnoho lidí si představí žáka s výbornými známkami, který rychle zvládá všechny úkoly a bez potíží prochází školou. Realita je ale mnohem pestřejší. Nadání se nemusí vždy projevovat vysokým školním výkonem a některé děti s mimořádným potenciálem mohou zůstávat dlouho bez povšimnutí. Někdy proto, že jejich schopnosti nejsou na první pohled viditelné, jindy proto, že jejich projevy okolí interpretuje jinak – například jako nezájem, problémové chování nebo nedostatek motivace.
Rozpoznat nadané dítě přitom není jen otázkou hledání „nejlepších žáků“. Jde především o to umožnit každému dítěti rozvíjet jeho potenciál a vytvořit prostředí, ve kterém může naplno využít své schopnosti.
Nadání není totéž co výborné známky
Jedním z nejčastějších omylů je představa, že nadané dítě poznáme podle vysvědčení. Školní úspěšnost a nadání se ale nepřekrývají vždy. Některé nadané děti skutečně patří mezi nejlepší žáky ve třídě, jiné však mohou mít průměrné výsledky, případně mohou ve škole dokonce selhávat.
Na tuto skutečnost, že nadání nelze ztotožňovat pouze s vysokým školním výkonem, upozorňuje také americký psycholog Joseph S. Renzulli, autor známého tříkruhového modelu nadání. Podle něj je nadání výsledkem souhry tří faktorů – nadprůměrných schopností, tvořivosti a vysokého zaujetí pro určitý úkol či oblast. Samotný vysoký potenciál tedy ještě nemusí vést k vynikajícím školním výsledkům. Ty ovlivňuje také prostředí, motivace dítěte a příležitosti, které dostává k rozvoji svých schopností. Podobně i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zdůrazňuje význam včasného rozpoznávání a systematické podpory nadaných žáků, protože jejich potenciál se nemusí vždy projevovat prostřednictvím školního výkonu.
Právě proto není vždy snadné nadané dítě ve školním prostředí rozpoznat. Jeho schopnosti mohou zůstávat skryté z různých důvodů. Dítě nemusí být motivované úkoly, které pro něj nepředstavují dostatečnou výzvu. Může odmítat mechanické opakování, protože přirozeně hledá hlubší souvislosti nebo vlastní způsoby řešení. Některé děti své schopnosti záměrně potlačují, aby nevyčnívaly z kolektivu, jiné zase nedokážou svůj potenciál naplno projevit kvůli specifickým obtížím nebo nedostatečně podnětnému prostředí.
Nadání navíc nemusí být rovnoměrné. Dítě může mít mimořádné schopnosti například v matematice, přírodních vědách nebo jazycích, zatímco v jiných oblastech potřebuje výraznější podporu. Stejně jako u všech ostatních dětí proto není možné posuzovat jeho potenciál pouze podle známek nebo výkonu v jedné vzdělávací oblasti.
Když se nadání zamění za problém
Jedním z důvodů, proč některé nadané děti zůstávají přehlížené, je skutečnost, že jejich projevy mohou být nesprávně interpretovány. Dítě, které rychle dokončí práci a začne se nudit, může být vnímáno jako nepozorné. Žák, který klade mnoho otázek a zpochybňuje zadání, může působit jako problémový. Dítě, které odmítá úkol splnit běžným postupem, nemusí být nutně neposlušné – může pouze hledat vlastní cestu k řešení.
Pro učitele je v běžné třídě obtížné zachytit všechny tyto nuance. Každý žák přichází s jinými zkušenostmi, tempem učení i potřebami. Právě proto je důležité, aby škola nevnímala odlišné projevy dětí automaticky jako nedostatek, ale jako signál k dalšímu zkoumání.
Někdy se také stává, že nadání zakryjí jiné obtíže. Dítě může mít například specifické poruchy učení, problémy s pozorností nebo sociální obtíže. V takovém případě se hovoří o takzvané dvojí výjimečnosti – tedy situaci, kdy se vysoký potenciál kombinuje s určitou překážkou.
Jak může vypadat dítě s nevyužitým potenciálem?
Nadané děti nejsou jedna skupina se stejnými vlastnostmi. Přesto existují určité projevy, kterých si mohou rodiče i pedagogové všímat.
Může jít například o dítě, které:
rychle chápe nové informace a hledá mezi nimi souvislosti,
má hluboký zájem o určité téma a dokáže se mu dlouhodobě věnovat,
přichází s neobvyklými otázkami nebo řešeními,
potřebuje znát důvod a smysl toho, co se učí,
projevuje velkou zvídavost,
má silný smysl pro spravedlnost nebo citlivě reaguje na nelogická pravidla.
Žádný jednotlivý znak samozřejmě automaticky neznamená nadání. Důležitý je celkový obraz dítěte a jeho dlouhodobý vývoj.
Více práce není totéž jako větší výzva
Jednou z častých reakcí školy na rychlejší žáky bývá zadávání většího množství úkolů. Pokud dítě dokončí práci dříve, dostane další pracovní list nebo více příkladů. To ale nemusí být správná cesta. Nadané dítě obvykle nepotřebuje více stejné práce, ale spíše možnost jít více do hloubky. Potřebuje objevovat souvislosti, řešit složitější problémy, tvořit a pracovat samostatně.
Podpora nadaných žáků proto nemusí znamenat pouze speciální programy nebo oddělené skupiny. Může začínat už ve třídě tím, že učitel nabízí různé úrovně obtížnosti, otevřené úlohy nebo prostor pro vlastní projekty.
Důležitou roli hraje také kultura školy. Pokud škola podporuje zvídavost, otázky a různé způsoby řešení problémů, pomáhá nejen nadaným dětem, ale všem dalším žákům.
Úloha učitele: všimnout si potenciálu
Učitel nemusí být odborníkem na diagnostiku nadání, aby mohl dítě podpořit. Jeho role spočívá především ve vytváření podmínek, ve kterých mohou různé schopnosti vyjít najevo. Pomoci může například sledování toho, jak dítě přemýšlí, ne pouze toho, zda odpovědělo správně. Důležitá je také komunikace s rodiči a spolupráce se školními poradenskými pracovníky.
Někdy může být největší podporou obyčejné uznání: „Tohle je zajímavý způsob, jak ses k řešení dostal.“ Dítě tak získává zkušenost, že jeho způsob uvažování má hodnotu.
Rodiče by měli podporovat zvídavost, ne pouze výkon
Ani rodiče by neměli vnímat nadání pouze jako cestu k vynikajícím výsledkům. Důležité není, aby dítě neustále podávalo mimořádné výkony, ale aby si zachovalo zájem o poznávání. Rodiče mohou dítě podporovat tím, že se zajímají o jeho otázky, umožní mu rozvíjet jeho zájmy a hledají příležitosti k učení mimo školní známky. Stejně důležité je ale ponechat dítěti prostor pro odpočinek, hru a běžné dětství.
Nadané děti mohou někdy čelit také specifickým sociálním a emočním výzvám. Mohou se cítit odlišné, obtížněji hledat vrstevníky se stejnými zájmy nebo mít na sebe vysoké nároky. I proto potřebují nejen podněty pro rozvoj schopností, ale také podporující vztahy.
Úkolem školy není hledat výjimečné děti, ale rozvíjet všechny
Péče o nadané děti není otázkou privilegia. Stejně jako děti, které potřebují podporu kvůli obtížím, potřebují podporu i děti s vysokým potenciálem. Škola, která dokáže rozpoznat a rozvíjet různé schopnosti svých žáků, nevytváří prostředí jen pro několik nejúspěšnějších. Vytváří prostředí, kde se každé dítě může učit způsobem, který odpovídá jeho možnostem. Někdy totiž největším rizikem není to, že dítě nebude mít dostatek úkolů. Největším rizikem je, že ztratí radost z objevování.
Zdroj: Pražské školy