V každodenním životě se stále častěji setkáváme s nárůstem alergií, zhoršující se fyzickou kondicí a klesajícím zájmem dětí o přírodu. To všechno se snaží změnit k lepšímu systém tzv. lesních školek.
Dětství se dnes čím dál více odehrává v uzavřených prostorech nebo před plochou obrazovkou, přičemž je naplněno nespočtem činností striktně řízených dospělými. Rodiče proto hledají alternativu, která by dětem dokázala vrátit přirozenou živost, jakou si sami dobře pamatují ze svých dětských let. Z této poptávky následně vzešel fenomén lesních mateřských škol, jež v Česku úspěšně fungují déle než deset let. Vůbec první instituce vznikla v roce 2009.
Ačkoliv musel tento směr zpočátku čelit mýtům ohledně bezpečnosti, aktuálně v tuzemsku existuje přes 120 zavedených lesních školek. Zvyšující se počet přirozeně stupňuje nároky na zajištění jejich legislativní stability. Odstraňováním stávajících bariér se proto systematicky zabývá českoněmecký projekt, jenž plně podporuje Ministerstvo životního prostředí ČR.
Základním filozofickým pilířem oboru je ucelená přírodní pedagogika. Využívá přírodu jako přirozené prostředí pro učení a zároveň klade mimořádný důraz na environmentální vzdělávání, zkráceně EVVO. Výuka se odehrává hlavně venku, a to i za špatného počasí, jelikož se vyznává severské pravidlo, podle kterého neexistuje nevhodné počasí, ale pouze špatné oblečení.
Celý koncept se inspiruje waldorfskou pedagogikou, což v praxi znamená lpění na dodržování ročních rituálů, rozvoj fantazie a preferenci přírodních materiálů. Běžné zázemí tvoří jurta, maringotka či třeba prosklený skleník situovaný poblíž lesa. Slouží primárně jako úkryt před extrémními výkyvy počasí, probíhá zde oběd a poobědový odpočinek dětí. Legislativně musí tento prostor splňovat podmínky drobné stavby, avšak uvnitř nabízí standardní výbavu v podobě lehátek, stolků či funkčních kamen.
Skupinu tvoří obvykle šestnáct dětí ve věku od tří do sedmi let a starají se o ně dvě osoby, takzvaní průvodci. Zásadní odlišnost pak panuje mezi státem uznanými lesními mateřskými školami a neformálními lesními kluby, kde inspekci obstarávají sami rodiče a nelze zde plnit povinnou docházku. O komunitu systematicky pečuje asociace Elementy.
Pozitiva pro dítě
Každodenní kontakt s přírodou přináší předškolákům ohromné benefity v budování imunity. Moderní městský styl s vysokou úrovní hygieny vede k nebezpečné homogenitě mikrobů, což znatelně zvyšuje riziko alergií, atopie, celiakie nebo cukrovky. Děti žijící v kontaktu s přírodou mají naopak podle srovnávacích studií pravděpodobnost těchto nemocí mnohem nižší.
Výzkum odhalil, že kontakt s přírodou po dobu jednoho měsíce při frekvenci pětkrát týdně masivně diverzifikuje mikroby na kůži. Tělo vystavené široké škále mikrobů aktivuje obranu a v krvi se zvyšují ochranné gamaproteobakterie i cytokin TGF-β1, zatímco rizikový interleukin-17A spojený s nemocemi klesá. Odborníci proto apelují na realizaci modelu zelené zahrady i u bytových domů ponecháním tlejících stromů či neodvážením hromad listí.
Tělo těží i z plynulého přechodu přes roční období. Termoregulační systém předškoláků se venku adaptuje spolehlivěji, než když jsou vystavováni teplotním šokům při cestě z vyhřátého domova do leckdy přetopené třídy. Otužování prospívá hlavně často nemocným dětem. Běhání v nerovném terénu pak excelentně zdokonaluje hrubou motoriku, rovnováhu a vytrvalost. Fyzický rozvoj se pojí s formováním psychiky, jelikož pobyt venku mírní stres a funguje jako kompenzace civilizační deprivace.
Smíšené věkové skupiny a absence průmyslových hraček stimulují sociální a imaginativní hru. Děti se učí nacházet pro přírodniny zcela nová využití, hluboce spolupracovat a ohleduplně řešit konflikty. Volný prostor odbourává svazující strach z ušpinění a respektující průvodci k dětem přistupují jako k partnerům, čímž upevňují jejich sebeúctu.
Badatelský přístup formou pokusu a omylu masivně podporuje dětskou spontánnost. Předškoláci zde s nadšením experimentují, malují blátem, kreslí vyhaslými uhlíky nebo si vlastnoručně míchají barvy z červené řepy či kurkumy. Samotná výtvarná díla jsou mnohdy ponechána na pospas počasí. Prostřednictvím tvorby ledových obrazů tajících na slunci nebo skládáním mandal z listí rozfoukaných větrem děti hravě pochopí přírodní cykly. Zjišťují tak důležitou životní pravdu, že nemá smysl ulpívat na trvalém výsledku, ale že to podstatné leží v samotném radostném procesu tvorby a respektu k živé přírodě.
Porovnání s klasickou školkou
Přestože obě varianty předškolního vzdělávání působí diametrálně odlišně, ve výsledku naprosto stejně splňují cíle a klíčové kompetence požadované rámcovým vzdělávacím programem. Stejně jako v klasických školkách, i ty lesní pravidelně vyrážejí za kulturou, vyprávějí pohádky, zpívají písně a učí se počítat. Hluboký rozdíl ovšem představuje forma předávání znalostí, jelikož v lese probíhá učení primárně skrze přímé prožitky, experimentování a každodenní komunikaci v realitě.
Průvodci nefigurují jako přísní učitelé, nýbrž jako přirozené vzory, jež dětem pomáhají udržovat bezpečné hranice. Jiný je i pohled na hrozby. Na tvrdých podlahách standardních školek stačí kapka vody k uklouznutí a následnému úderu do hlavy, zatímco pády venku tlumí tráva či jehličí. Alternativní směr na základě toho praktikuje takzvané bezpečné riziko, kdy se dospělí nesnaží vymazat překážky, ale systematicky děti učí rizika odhadovat, předvídat a správně si rozvrhnout své síly.
Srovnání dopolední fyzické aktivity hovoří jasně. Dítě v lesní školce urazí průměrně obdivuhodných 5 321 kroků a pokryje až 59 % doporučené denní dávky pohybu. Naproti tomu předškolák v běžné školce zaznamená jen 3 547 kroků. Za tímto úspěchem stojí touha po spontánní pohybové aktivitě, jíž silně stimuluje zajímavé prostředí a vrstevníci.
Brzká únava v tradičních prostorech naopak bývá spíše symptomem ztraceného zájmu o monotónní aktivity. Je však nutné zdůraznit, že spontánnímu pobíhání obvykle chybí odborné protahovací cviky na prevenci vadného držení těla. Pro vytvoření optimální pohybové gramotnosti se proto jako nejvhodnější jeví inovativní model, jenž kombinuje spontánní pohyb z lesních školek s organizovaným ranním cvičením ze školek státních. Pozitivní přístup k pohybu silně umocňuje i samotné domácí prostředí, zvláště pokud je vhodně vybavené prolézačkami či odrážedly.
Autor: Jiří Linhart
Zdroj: Pražské školy