Jakube, náplní tvé profese je vývoj webových aplikací, co tě přivedlo zpátky do školy? Kde učíš a jaký předmět?
Učím vývoj aplikací a tvorbu webových stránek na Střední průmyslové škole na Proseku. Zároveň jsem vedoucí dlouhodobých maturitních prací a zkoušející u maturitních zkoušek. Učím jeden den v týdnu, zbytek týdne pracuji jako vývojář softwaru v Meonzi, primárně pro klienty v bankovním odvětví.
Na SPŠ Prosek jsem se vlastně vrátil domů, sám jsem zde v roce 2019 maturoval. Dlouho jsem cítil, že škole něco chci vrátit, ale nevěděl jsem jak. Na LinkedInu jsem zahlédl příspěvek od našeho pana ředitele Ing. Lukáše Procházky, že hledá externí oponenty pro maturitní práce. Když mě po šesti letech prováděl školou a ukazoval, co všechno pro naše studenty vymyslel, zařídil a jak celou školu posunul kupředu, hned jsem věděl, že chci být její součástí.
Do své výuky odmítáš vpustit umělou inteligenci. Jak podle tebe mění způsob přemýšlení u studentů?
Myslím, že způsob přemýšlení nemění, ale úplně eliminuje, odmazává. Bohužel na některých studentech vidím, že úkoly a chybové hlášky zadávají do ChatGPT bez toho, aby se zamysleli. Nejen ve výuce, ale obecně v životě je podle mě důležité uvědomit si, že úkoly mají být těžké, mají být náročné, student musí zapojit mozek, musí se umět zeptat učitele či spolužáků. Potřebuje se naučit formulovat otázky, posilovat nejen hard skills, technické znalosti, ale i soft skills, tedy sociální a komunikační schopnosti.
Vidíš už dnes u studentů konkrétní dopady používání AI?
Učím rok, tudíž můj pohled na věc není nějak empiricky ověřen. Způsob používání AI vychází z toho, jak je student zodpovědný. Je velice složité po patnácti až osmnáctiletých lidech chtít, aby měli svůj rozum. Když jsem byl před pár lety v jejich kůži, také jsem ho vždycky neměl, a když šlo zjednodušit si úkoly do školy nějakou zkratkou, použil jsem ji.
Někteří moji studenti jsou schopní použít AI a dojít díky ní k lepšímu výsledku. Pak ji použili správně. Většinou ji ale nadužívají a sami se vůbec nezamyslí.
Myslíš, že má AI opravdu takovou schopnost oslabovat schopnost samostatně přemýšlet, formulovat názor, argumentovat, hledat řešení?
Stoprocentně. Je na to řada vědeckých studií. MIT Media Lab (výzkumná laboratoř v americkém státě Massachusetts, pozn. red.) publikovala studii Your brain on ChatGPT o tom, jak nové technologie ovlivňují mozkovou aktivitu. Vědci rozdělili účastníky experimentu do tří skupin. Jedni psali eseje bez pomocí jakýchkoli technologií, druzí mohli používat tradiční vyhledávače, například Google, a třetí měli k dispozici chatbota ChatGPT. Sondy jim pomocí elektroencefalogramu měřily mozkovou aktivitu. Studie dokázala, že lidé používající umělou inteligenci prakticky ani nevěděli, o čem psali. Vůbec nezapojili mozek a neměli ani dobrý pocit z toho, co napsali, nezažívali ownership, pocit vlastnictví. Lidé, kteří používali Google, na tom byli o něco lépe, ale největší mozková aktivita byla změřena u těch, kdo pracovali postaru, nemoderně.
Ve vzdělání je totiž důležitý proces, ne výsledek. Všechno, co si student může osahat, na čem si může i vylámat zuby, je mu k užitku. Když udělá mylné rozhodnutí, například špatně navrhne počítačový program, není to chyba, která by se měla trestat, ale měl by ji přijmout. A příště to udělat lépe. Jakmile ale přeskočím tento proces, stovky hodin, kdy třeba dělám hloupé chyby, nic se nenaučím. Mozek je třeba posilovat, což se při používání AI neděje.
Nepřipadá ti, že debatu o školství dnes často určují technologické firmy, zatímco pedagogický pohled ustupuje do pozadí?
Myslím si, že to nejsou nutně technologické firmy, ale že to je teď obrovský trend. Každý se na něm chce přiživit, přihřát si vlastní polívčičku. Drtivá většina toho, co se o AI píše, je jen pozlátko. Mluví o ní ti, kteří nerozumějí ani jí, ani školství. I můj naivní pohled na to, jak to ve škole funguje, byl po prvním měsíci naprosto zbořený. Člověk si uvědomí, že i učitelé jsou jenom lidi a že ne všechno je jejich chyba. Určitě nechci, aby to vyznělo, že se zastávám všech učitelů, i těch špatných. Bohužel i takoví jsou, ale je to daleko složitější. Člověk potřebuje reálný kontakt se školskou praxí, aby o ní mohl mluvit. Ano, je potřeba se o věci zajímat a rýpat do nich, aby se zlepšily. Považuji za obrovský obecný problém typickou českou vlastnost všechno bez porozumění komentovat.
Zastánci AI tvrdí, že technologie dokáže personalizovat výuku, přizpůsobit ji žákovi lépe než člověk. Co podle tebe tomuto argumentu chybí?
Myslím, že personalizace je špatně. Ať už je to algoritmus na sociálních sítích, nebo by to byl osobní učitel, který by se mnou vždy souhlasil. Je to špatně, protože lidé nejsou na světě od toho, aby mi dávali za pravdu. Když využívám ChatGPT nebo jiný jazykový model, jsem pro něj hlavní hrdina, ve všem se mnou souhlasí. Vždycky mám pravdu, a to není dobře. Zvláště mladý člověk potřebuje pochopit, že na světě jsou různí lidé s různými názory. Každý mluví trochu jinak, každý přemýšlí trochu jinak, může mít i špatný den. Je třeba s tím umět pracovat, protože to se v životě děje. Jak se mám naučit, že každý den není skvělý a všechno, co udělám, není skvělé, když mám robůtka, který mě v tom utvrzuje?
Samozřejmě je potřeba výuku studentům přizpůsobit individuálně, ale podle mě to je něco jiného než personalizace. Když mám studenty, kteří se snaží, kteří jsou napřed před ostatními, můžu jim vymyslet úkoly na míru. Ale nemůžu je uzavřít do bubliny, jak se to děje například na sociálních sítích. V tom vidím velkou hrozbu.
Kde podle tebe končí umělá inteligence jako užitečný nástroj a začíná moment, kdy za studenta přemýšlí technologie?
Co je to vlastně umělá inteligence? Když se dnes o ní mluví, myslí se primárně ChatGPT jako jeden z velkých jazykových modelů. Ale to je z celého obrovského AI odvětví jen jedna malinká část. Před boomem v roce 2023 AI znamenaly například neuronové sítě, počítačové vidění, expertní systémy nebo machine learning (počítač se učí z dat a zkušeností místo toho, aby byl naprogramován pro každé pravidlo zvlášť, pozn. red.). Je to obrovské téma už 70 let, ale vždy to používali experti s konkrétním cílem. A já si myslím, že by to tak mělo zůstat.
Dnes lidé doufají, že AI je nějaká zázračná chytrá pilulka, která spoustu věcí „umí“, ale nechápou, že jazykové modely jen doplňují slova jedno za druhým na základě toho, co už někde „slyšely“. Žádný proces přemýšlení za tím není.
Umělá inteligence by zkrátka podle mého názoru měla zůstat jen v rukou odborníků. To, co v debatě o ní nikde neslyším, je, jak se vzděláme natolik, abychom byli na vrcholu svého oboru, a mohli ji využívat jako nástroj. Jedině tak totiž poznáme, že nám nelže. Pak má potenciál zefektivnit práci. Ale do té role experta se člověk nedostane podle mě jinak než tvrdou prací a studiem, které bolí.
Kvůli používání AI přestávají fungovat klasické domácí úkoly a seminární práce jako nástroj ověřování znalostí. Jak z toho ven?
Dobrá otázka, kterou pořád řeším. Zjistím, že práci nepsal student, ale jaké mám možnosti? Buď pokrčím rameny a dám mu známku, anebo ho budu konfrontovat, jestli všemu opravdu rozumí. Může se ale i stát, že to nepoznám.
Problém je i v nedostatku času. Kdybych měl na každého studenta půl hodiny, tolik nevadí, že podváděl, že si úkol nechal vygenerovat. Povídali bychom si, pomohl bych mu látce porozumět. Ale ten čas tam není. Když mám ve třídě 15 studentů a 90 minut, vychází na jednoho šest minut za týden. Snažím se jim psát zpětnou vazbu přímo do úkolu, ale to představuje hrozně moc práce. Já jsem naštěstí v pozici, kdy učím pro radost a kdy tomu můžu ten čas věnovat. Ale ne všichni učitelé to tak mají.
Jaká je cesta ven, upřímně nevím. Zkouším zadávat samostatné práce na hodině, ale tam je zase problém, že ne všem práce pod stresem sedí. Hlavně dívky s tím mívají problém.
Je podle tebe špatně i to, když si člověk nechá práci, kterou napsal sám, umělou inteligencí zkontrolovat? Nebo ji použít na rešerše?
To je právě ten přístup, který dává smysl. Na tom není nic špatně. Ale student musí mít obrovskou sebedisciplínu. A umět se ptát správně. Jak tenhle algoritmus zefektivnit? Kam bych se mohl podívat, jaké knihy si přečíst? Ale myslím si, že lidé, kteří se ptají správně a jsou ve vzdělání napřed před spolužáky, by excelovali i bez umělé inteligence. Spíš vidím problém u těch, které to tolik nebaví a vytvářejí si tu AI zkratku.
Je pro tebe AI aspoň někdy užitečný nástroj?
Já to nepoužívám. Určitě ne na denní ani týdenní bázi, snažím se od toho držet co nejdál. Protože nechci okrádat sám sebe. Ano, věřím, že spoustu práce by mi to ulehčilo, ale já věci nechci mít jednoduché. Věřím, že když jsou složité, někam mě posouvají. A kdybych všechny situace, kdy jsem byl nucen se učit něco nového, vzal zkratkou a nechal je udělat někoho za sebe, nikam bych se neposunul. To já nechci, jsem v tomhle sobec. Trochu jsem teď zvažoval, že bych si nechal vygenerovat materiály pro studenty, ale zatím k tomu nedošlo. Právě tím, že si je připravuji sám, jsem se hodně naučil a získal. V práci AI nepoužívám.
A doma? Že se zeptáš, jak dlouho se vaří brambory?
Ne, já se tomu schválně vyhýbám. Modely teď halucinují méně, než halucinovaly v roce 2023, ale já jim to neprominul. Technologie neumí halucinace eliminovat, ty tam pořád jsou, jen se schovávají za pokročilejší modely a za „přemýšlení na pozadí“. Ale jazykový model nemyslí. Takže ne, neptám se, za jak dlouho budou brambory hotové nebo proč mě svrbí noha.
Vidíš na svých studentech, že se cítí osamělí a hledají vztah s umělou inteligencí, kterou považují za svého kamaráda a terapeuta, takže se nepotřebují stýkat se skutečnými lidmi?
Právě že ano. Oni ChatuGPT říkají čeťák. Je to kamarád. Na jednu stranu to chápu, protože když je učitel protivný nebo jim nedej bože nadává, je daleko příjemnější se zeptat kamaráda, který mi všechno vysvětlí, který se mnou má neomezenou trpělivost a který mě nenechá ve štychu. To je krásné, ale člověk se tím uzavírá do antisociální bubliny, která mu v dlouhodobém měřítku hodně uškodí. Protože je potřeba i s tím protivným učitelem umět vyjít.
Stojí za nadšením z AI technologický marketing?
To odvětví prochází cykly. Říká se tomu AI winter a AI summer. Když je AI summer, všechny firmy a vlády se předhánějí, kdo do ní nasype víc peněz. A pak přijde AI winter, kdy si všichni řeknou, že to je úplně k ničemu. Skuteční vědci jsou ale opatrní, viděli toho hodně, na akademické půdě se to téma řeší dlouho.
Před rokem 2000 byl obrovským trendem internet. Všichni museli být na internetu, firma dala do svého názvu .com a akcie rázem vylétly vzhůru. To stejné se teď stalo s firmou, co vyráběla boty. Přestala vyrábět boty, začala stavět AI datacentra, jejich akcie vyrostly o 1000 procent. Dává to smysl? Nechám čtenáře, aby si tuhle otázku zodpověděl.
Je ale možné v dnešní době AI úplně ignorovat? Nevyčlení se právě tím člověk ze společnosti už jen proto, že bude mnohem pomalejší?
Ačkoli jsem „AI hater“, umělou inteligenci neignoruji, to podle mě není správný přístup. Myslím si, že by každý měl mít otevřené oči a zkoušet nové věci. Nechci strkat hlavu do písku před něčím, co se mi nelíbí.
Domnívám se ale, že aktuálně by mi používání AI více vzalo, než dalo. To má každý nastaveno jinak, ale doufám, že se více lidí nad stejnou otázkou zamyslí. Doufám, že i moje studentky a studenti vidí, že pro ně chci jen to nejlepší.
V dnešním extrémně rychlém světě, kdy je na mladé lidi obrovský tlak na produktivitu, podle mě není na škodu zpomalit a dělat věci trochu jinak.
Kdybychom to měli shrnout, hrajeme si jako lidstvo se sirkami?
Tak bych to asi neklasifikoval. Vidím u umělé inteligence velká sociální rizika, ale věřím, že si s nimi jako lidstvo poradíme. Myslím si, že dnes je cool být vzdělaný a vzdělaný člověk si vždy poradí. Moje oblíbená kapela zpívá: „Když nás bude dost, možná že ještě nejsme ztracený.“ A já si myslím, že nás je dost.
Autorka rozhovoru: Kateřina Trávníčková
Zdroj: Pražské školy